Blog

Pokud už jste někdy někam letěli, nejspíše víte aspoň v hrubých obrysech, jak to funguje na palubě letadel. Prostě tam po všech nezbytných procedurách nastoupíte, uklidíte si příruční zavazadlo tam, kam toto v zájmu bezpečnosti a pohodlí patří, usadíte se a připoutáte.

A proč se připoutáte? Není žádným tajemstvím, že proto, abyste cestou náhodou neutrpěli nějaký ten úraz. Protože jeden nikdy neví, kdy přijde nějaká turbulence, kdy letadlo z nějakého důvodu třeba i nečekaně změní letovou hladinu nebo se začne naklánět, a kdyby pak člověk vypadnul nebo vyletěl ze sedačky, mohlo by to skončit i úrazem, ba i smrtí. A to není žádoucí.

Ovšem jak tak sleduji aktuální dění, možná budou mít takové pásy v letadlech i ještě další význam. To, co zazní, sice myslím pochopitelně ironicky, ale ne vždy a ve všech případech je tomu tak. Pasažéři se budou možná v letadlech britských aerolinií připoutávat i proto, aby z letadla předčasně neutekli. A to ve chvíli, kdy nastoupí palubní personál.

Jak jsem se totiž v těchto dnech dočetl, zavádějí britské aerolinie nepřehlédnutelnou novinku. A tou má být genderově neutrální odívání.

Už dlouho se v této problematice leckde blbne, ale u Britů s jejich konzervativním přístupem bych to přece jenom nečekal. Když chce být muž brán jako žena nebo když žena označuje sama sebe za muže, případně když se někdo považuje za osobu nějakého za našich mladých let neexistujícího jiného pohlaví, případně bezpohlaví, proč by ne, ale…

Představa, že by mne u britské letecké společnosti Virgin Atlantic obsluhovali pánové v sukni, mne přece jenom tak jaksi… Řekněme nenadchla. Zejména když to tím nemá ještě končit. Když má mít navíc palubní personál k dispozici i odznáčky s osloveními, jaká v případě konkrétního člena posádky máme používat.

Každému co jeho jest. Ale kdybych měl někam letět s Brity, přece jenom asi vsadím na konkurenci. Připadalo by mi divné, kdyby mě obsluhoval vousatý pán v červené či vínové elegantní sukni, kterého bych měl oslovovat „osobo s nebinární genderovou identitou“.

Pokud už jste někdy někam letěli, nejspíše víte aspoň v hrubých obrysech, jak to funguje na palubě letadel. Prostě tam po všech nezbytných procedurách nastoupíte, uklidíte si příruční zavazadlo tam, kam toto v zájmu bezpečnosti a pohodlí patří, usadíte se a připoutáte.

A proč se připoutáte? Není žádným tajemstvím, že proto, abyste cestou náhodou neutrpěli nějaký ten úraz. Protože jeden nikdy neví, kdy přijde nějaká turbulence, kdy letadlo z nějakého důvodu třeba i nečekaně změní letovou hladinu nebo se začne naklánět, a kdyby pak člověk vypadnul nebo vyletěl ze sedačky, mohlo by to skončit i úrazem, ba i smrtí. A to není žádoucí.

Ovšem jak tak sleduji aktuální dění, možná budou mít takové pásy v letadlech i ještě další význam. To, co zazní, sice myslím pochopitelně ironicky, ale ne vždy a ve všech případech je tomu tak. Pasažéři se budou možná v letadlech britských aerolinií připoutávat i proto, aby z letadla předčasně neutekli. A to ve chvíli, kdy nastoupí palubní personál.

Jak jsem se totiž v těchto dnech dočetl, zavádějí britské aerolinie nepřehlédnutelnou novinku. A tou má být genderově neutrální odívání.

Už dlouho se v této problematice leckde blbne, ale u Britů s jejich konzervativním přístupem bych to přece jenom nečekal. Když chce být muž brán jako žena nebo když žena označuje sama sebe za muže, případně když se někdo považuje za osobu nějakého za našich mladých let neexistujícího jiného pohlaví, případně bezpohlaví, proč by ne, ale…

Představa, že by mne u britské letecké společnosti Virgin Atlantic obsluhovali pánové v sukni, mne přece jenom tak jaksi… Řekněme nenadchla. Zejména když to tím nemá ještě končit. Když má mít navíc palubní personál k dispozici i odznáčky s osloveními, jaká v případě konkrétního člena posádky máme používat.

Každému co jeho jest. Ale kdybych měl někam letět s Brity, přece jenom asi vsadím na konkurenci. Připadalo by mi divné, kdyby mě obsluhoval vousatý pán v červené či vínové elegantní sukni, kterého bych měl oslovovat „osobo s nebinární genderovou identitou“.

Pokud už jste někdy někam letěli, nejspíše víte aspoň v hrubých obrysech, jak to funguje na palubě letadel. Prostě tam po všech nezbytných procedurách nastoupíte, uklidíte si příruční zavazadlo tam, kam toto v zájmu bezpečnosti a pohodlí patří, usadíte se a připoutáte.

A proč se připoutáte? Není žádným tajemstvím, že proto, abyste cestou náhodou neutrpěli nějaký ten úraz. Protože jeden nikdy neví, kdy přijde nějaká turbulence, kdy letadlo z nějakého důvodu třeba i nečekaně změní letovou hladinu nebo se začne naklánět, a kdyby pak člověk vypadnul nebo vyletěl ze sedačky, mohlo by to skončit i úrazem, ba i smrtí. A to není žádoucí.

Ovšem jak tak sleduji aktuální dění, možná budou mít takové pásy v letadlech i ještě další význam. To, co zazní, sice myslím pochopitelně ironicky, ale ne vždy a ve všech případech je tomu tak. Pasažéři se budou možná v letadlech britských aerolinií připoutávat i proto, aby z letadla předčasně neutekli. A to ve chvíli, kdy nastoupí palubní personál.

Jak jsem se totiž v těchto dnech dočetl, zavádějí britské aerolinie nepřehlédnutelnou novinku. A tou má být genderově neutrální odívání.

Už dlouho se v této problematice leckde blbne, ale u Britů s jejich konzervativním přístupem bych to přece jenom nečekal. Když chce být muž brán jako žena nebo když žena označuje sama sebe za muže, případně když se někdo považuje za osobu nějakého za našich mladých let neexistujícího jiného pohlaví, případně bezpohlaví, proč by ne, ale…

Představa, že by mne u britské letecké společnosti Virgin Atlantic obsluhovali pánové v sukni, mne přece jenom tak jaksi… Řekněme nenadchla. Zejména když to tím nemá ještě končit. Když má mít navíc palubní personál k dispozici i odznáčky s osloveními, jaká v případě konkrétního člena posádky máme používat.

Každému co jeho jest. Ale kdybych měl někam letět s Brity, přece jenom asi vsadím na konkurenci. Připadalo by mi divné, kdyby mě obsluhoval vousatý pán v červené či vínové elegantní sukni, kterého bych měl oslovovat „osobo s nebinární genderovou identitou“.

Pokud už jste někdy někam letěli, nejspíše víte aspoň v hrubých obrysech, jak to funguje na palubě letadel. Prostě tam po všech nezbytných procedurách nastoupíte, uklidíte si příruční zavazadlo tam, kam toto v zájmu bezpečnosti a pohodlí patří, usadíte se a připoutáte.

A proč se připoutáte? Není žádným tajemstvím, že proto, abyste cestou náhodou neutrpěli nějaký ten úraz. Protože jeden nikdy neví, kdy přijde nějaká turbulence, kdy letadlo z nějakého důvodu třeba i nečekaně změní letovou hladinu nebo se začne naklánět, a kdyby pak člověk vypadnul nebo vyletěl ze sedačky, mohlo by to skončit i úrazem, ba i smrtí. A to není žádoucí.

Ovšem jak tak sleduji aktuální dění, možná budou mít takové pásy v letadlech i ještě další význam. To, co zazní, sice myslím pochopitelně ironicky, ale ne vždy a ve všech případech je tomu tak. Pasažéři se budou možná v letadlech britských aerolinií připoutávat i proto, aby z letadla předčasně neutekli. A to ve chvíli, kdy nastoupí palubní personál.

Jak jsem se totiž v těchto dnech dočetl, zavádějí britské aerolinie nepřehlédnutelnou novinku. A tou má být genderově neutrální odívání.

Už dlouho se v této problematice leckde blbne, ale u Britů s jejich konzervativním přístupem bych to přece jenom nečekal. Když chce být muž brán jako žena nebo když žena označuje sama sebe za muže, případně když se někdo považuje za osobu nějakého za našich mladých let neexistujícího jiného pohlaví, případně bezpohlaví, proč by ne, ale…

Představa, že by mne u britské letecké společnosti Virgin Atlantic obsluhovali pánové v sukni, mne přece jenom tak jaksi… Řekněme nenadchla. Zejména když to tím nemá ještě končit. Když má mít navíc palubní personál k dispozici i odznáčky s osloveními, jaká v případě konkrétního člena posádky máme používat.

Každému co jeho jest. Ale kdybych měl někam letět s Brity, přece jenom asi vsadím na konkurenci. Připadalo by mi divné, kdyby mě obsluhoval vousatý pán v červené či vínové elegantní sukni, kterého bych měl oslovovat „osobo s nebinární genderovou identitou“.

Podle momentální životní situace si každý zařizujeme svůj život a mění se nám to podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházíme, protože jinak se budou chovat novopečení rodiče a jinak se bude chovat starý pár, který už žije sám a má na všechno klid a čas. Každý se chováme a žijeme podle svých možností, někdo má tamto, jiný má zas něco jiného a každý žijeme úplně jinak, proto srovnávat životy lidí je naprosto hloupé, protože nikdy nevíme, v jaké životní situaci se aktuálně nacházejí a my nemáme naprosto žádné právo srovnávat ani dva lidi se stejno uživotní situací, natož srovnávat lidi, kteří jsou na tom naprosto odlišně.

Každý jsme úplně jiní a stejně tak je úplně jiná naše životní situace a to, jakým způsobem trávíme den a náš volný čas. Může se to také lišit tím, jaký plat máme, protože rozhodně se náplň volného času bude lišit od člověka, který má minimální plat a člověka, který má několik set tisíc měsíčně. Je to zkrátka o tom, v jaké životní fázi se nacházíme a jaký život žijeme. Dva lidé, co se potkají na ulici mohou žít naprosto odlišné životy, i když to tak nutně ani nemusí vypadat.

My všichni totiž vypadáme úplně normálně, pokud nebereme v potaz lidi, kteří chodí v kožešinách a mají na krku náhrdelník s diamanty, samozřejmě. Všichni ale na ulici vypadáme podobně, ale jsme přitom velmi odlišní. A právě s touto životní situací se mění i naše potřeby. A není na tom jinak ani potřeba koupit si auto.

Když jsme studenti, většinou nemáme peníze na nic drahého, ani na žádnou blbost a kupujeme si opravdu jen to, co potřebujeme. Když si tedy chceme koupit auto, vybíráme ojetý vůz a je nám jedno, jak vypadá. Když si zakládáme rodinu a máme několik dětí, kupujeme větší vůz, aby se do něj vše potřebné vešlo, a hlavně aby se do něj vešli všichni. Když jsme dva staří lidé a žijeme sami, máme našetřeny nějaké peníze, tak si koupíme lepší auto, které však nemusí být nijak velké. Zkrátka celý náš život se mění naše potřeby, a to i u naprosto obyčejné věci jako je auto.

Podle momentální životní situace si každý zařizujeme svůj život a mění se nám to podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházíme, protože jinak se budou chovat novopečení rodiče a jinak se bude chovat starý pár, který už žije sám a má na všechno klid a čas. Každý se chováme a žijeme podle svých možností, někdo má tamto, jiný má zas něco jiného a každý žijeme úplně jinak, proto srovnávat životy lidí je naprosto hloupé, protože nikdy nevíme, v jaké životní situaci se aktuálně nacházejí a my nemáme naprosto žádné právo srovnávat ani dva lidi se stejno uživotní situací, natož srovnávat lidi, kteří jsou na tom naprosto odlišně.

Každý jsme úplně jiní a stejně tak je úplně jiná naše životní situace a to, jakým způsobem trávíme den a náš volný čas. Může se to také lišit tím, jaký plat máme, protože rozhodně se náplň volného času bude lišit od člověka, který má minimální plat a člověka, který má několik set tisíc měsíčně. Je to zkrátka o tom, v jaké životní fázi se nacházíme a jaký život žijeme. Dva lidé, co se potkají na ulici mohou žít naprosto odlišné životy, i když to tak nutně ani nemusí vypadat.

My všichni totiž vypadáme úplně normálně, pokud nebereme v potaz lidi, kteří chodí v kožešinách a mají na krku náhrdelník s diamanty, samozřejmě. Všichni ale na ulici vypadáme podobně, ale jsme přitom velmi odlišní. A právě s touto životní situací se mění i naše potřeby. A není na tom jinak ani potřeba koupit si auto.

Když jsme studenti, většinou nemáme peníze na nic drahého, ani na žádnou blbost a kupujeme si opravdu jen to, co potřebujeme. Když si tedy chceme koupit auto, vybíráme ojetý vůz a je nám jedno, jak vypadá. Když si zakládáme rodinu a máme několik dětí, kupujeme větší vůz, aby se do něj vše potřebné vešlo, a hlavně aby se do něj vešli všichni. Když jsme dva staří lidé a žijeme sami, máme našetřeny nějaké peníze, tak si koupíme lepší auto, které však nemusí být nijak velké. Zkrátka celý náš život se mění naše potřeby, a to i u naprosto obyčejné věci jako je auto.

Podle momentální životní situace si každý zařizujeme svůj život a mění se nám to podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházíme, protože jinak se budou chovat novopečení rodiče a jinak se bude chovat starý pár, který už žije sám a má na všechno klid a čas. Každý se chováme a žijeme podle svých možností, někdo má tamto, jiný má zas něco jiného a každý žijeme úplně jinak, proto srovnávat životy lidí je naprosto hloupé, protože nikdy nevíme, v jaké životní situaci se aktuálně nacházejí a my nemáme naprosto žádné právo srovnávat ani dva lidi se stejno uživotní situací, natož srovnávat lidi, kteří jsou na tom naprosto odlišně.

Každý jsme úplně jiní a stejně tak je úplně jiná naše životní situace a to, jakým způsobem trávíme den a náš volný čas. Může se to také lišit tím, jaký plat máme, protože rozhodně se náplň volného času bude lišit od člověka, který má minimální plat a člověka, který má několik set tisíc měsíčně. Je to zkrátka o tom, v jaké životní fázi se nacházíme a jaký život žijeme. Dva lidé, co se potkají na ulici mohou žít naprosto odlišné životy, i když to tak nutně ani nemusí vypadat.

My všichni totiž vypadáme úplně normálně, pokud nebereme v potaz lidi, kteří chodí v kožešinách a mají na krku náhrdelník s diamanty, samozřejmě. Všichni ale na ulici vypadáme podobně, ale jsme přitom velmi odlišní. A právě s touto životní situací se mění i naše potřeby. A není na tom jinak ani potřeba koupit si auto.

Když jsme studenti, většinou nemáme peníze na nic drahého, ani na žádnou blbost a kupujeme si opravdu jen to, co potřebujeme. Když si tedy chceme koupit auto, vybíráme ojetý vůz a je nám jedno, jak vypadá. Když si zakládáme rodinu a máme několik dětí, kupujeme větší vůz, aby se do něj vše potřebné vešlo, a hlavně aby se do něj vešli všichni. Když jsme dva staří lidé a žijeme sami, máme našetřeny nějaké peníze, tak si koupíme lepší auto, které však nemusí být nijak velké. Zkrátka celý náš život se mění naše potřeby, a to i u naprosto obyčejné věci jako je auto.

Podle momentální životní situace si každý zařizujeme svůj život a mění se nám to podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházíme, protože jinak se budou chovat novopečení rodiče a jinak se bude chovat starý pár, který už žije sám a má na všechno klid a čas. Každý se chováme a žijeme podle svých možností, někdo má tamto, jiný má zas něco jiného a každý žijeme úplně jinak, proto srovnávat životy lidí je naprosto hloupé, protože nikdy nevíme, v jaké životní situaci se aktuálně nacházejí a my nemáme naprosto žádné právo srovnávat ani dva lidi se stejno uživotní situací, natož srovnávat lidi, kteří jsou na tom naprosto odlišně.

Každý jsme úplně jiní a stejně tak je úplně jiná naše životní situace a to, jakým způsobem trávíme den a náš volný čas. Může se to také lišit tím, jaký plat máme, protože rozhodně se náplň volného času bude lišit od člověka, který má minimální plat a člověka, který má několik set tisíc měsíčně. Je to zkrátka o tom, v jaké životní fázi se nacházíme a jaký život žijeme. Dva lidé, co se potkají na ulici mohou žít naprosto odlišné životy, i když to tak nutně ani nemusí vypadat.

My všichni totiž vypadáme úplně normálně, pokud nebereme v potaz lidi, kteří chodí v kožešinách a mají na krku náhrdelník s diamanty, samozřejmě. Všichni ale na ulici vypadáme podobně, ale jsme přitom velmi odlišní. A právě s touto životní situací se mění i naše potřeby. A není na tom jinak ani potřeba koupit si auto.

Když jsme studenti, většinou nemáme peníze na nic drahého, ani na žádnou blbost a kupujeme si opravdu jen to, co potřebujeme. Když si tedy chceme koupit auto, vybíráme ojetý vůz a je nám jedno, jak vypadá. Když si zakládáme rodinu a máme několik dětí, kupujeme větší vůz, aby se do něj vše potřebné vešlo, a hlavně aby se do něj vešli všichni. Když jsme dva staří lidé a žijeme sami, máme našetřeny nějaké peníze, tak si koupíme lepší auto, které však nemusí být nijak velké. Zkrátka celý náš život se mění naše potřeby, a to i u naprosto obyčejné věci jako je auto.

Podle momentální životní situace si každý zařizujeme svůj život a mění se nám to podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházíme, protože jinak se budou chovat novopečení rodiče a jinak se bude chovat starý pár, který už žije sám a má na všechno klid a čas. Každý se chováme a žijeme podle svých možností, někdo má tamto, jiný má zas něco jiného a každý žijeme úplně jinak, proto srovnávat životy lidí je naprosto hloupé, protože nikdy nevíme, v jaké životní situaci se aktuálně nacházejí a my nemáme naprosto žádné právo srovnávat ani dva lidi se stejno uživotní situací, natož srovnávat lidi, kteří jsou na tom naprosto odlišně.

Každý jsme úplně jiní a stejně tak je úplně jiná naše životní situace a to, jakým způsobem trávíme den a náš volný čas. Může se to také lišit tím, jaký plat máme, protože rozhodně se náplň volného času bude lišit od člověka, který má minimální plat a člověka, který má několik set tisíc měsíčně. Je to zkrátka o tom, v jaké životní fázi se nacházíme a jaký život žijeme. Dva lidé, co se potkají na ulici mohou žít naprosto odlišné životy, i když to tak nutně ani nemusí vypadat.

My všichni totiž vypadáme úplně normálně, pokud nebereme v potaz lidi, kteří chodí v kožešinách a mají na krku náhrdelník s diamanty, samozřejmě. Všichni ale na ulici vypadáme podobně, ale jsme přitom velmi odlišní. A právě s touto životní situací se mění i naše potřeby. A není na tom jinak ani potřeba koupit si auto.

Když jsme studenti, většinou nemáme peníze na nic drahého, ani na žádnou blbost a kupujeme si opravdu jen to, co potřebujeme. Když si tedy chceme koupit auto, vybíráme ojetý vůz a je nám jedno, jak vypadá. Když si zakládáme rodinu a máme několik dětí, kupujeme větší vůz, aby se do něj vše potřebné vešlo, a hlavně aby se do něj vešli všichni. Když jsme dva staří lidé a žijeme sami, máme našetřeny nějaké peníze, tak si koupíme lepší auto, které však nemusí být nijak velké. Zkrátka celý náš život se mění naše potřeby, a to i u naprosto obyčejné věci jako je auto.

Podle momentální životní situace si každý zařizujeme svůj život a mění se nám to podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházíme, protože jinak se budou chovat novopečení rodiče a jinak se bude chovat starý pár, který už žije sám a má na všechno klid a čas. Každý se chováme a žijeme podle svých možností, někdo má tamto, jiný má zas něco jiného a každý žijeme úplně jinak, proto srovnávat životy lidí je naprosto hloupé, protože nikdy nevíme, v jaké životní situaci se aktuálně nacházejí a my nemáme naprosto žádné právo srovnávat ani dva lidi se stejno uživotní situací, natož srovnávat lidi, kteří jsou na tom naprosto odlišně.

Každý jsme úplně jiní a stejně tak je úplně jiná naše životní situace a to, jakým způsobem trávíme den a náš volný čas. Může se to také lišit tím, jaký plat máme, protože rozhodně se náplň volného času bude lišit od člověka, který má minimální plat a člověka, který má několik set tisíc měsíčně. Je to zkrátka o tom, v jaké životní fázi se nacházíme a jaký život žijeme. Dva lidé, co se potkají na ulici mohou žít naprosto odlišné životy, i když to tak nutně ani nemusí vypadat.

My všichni totiž vypadáme úplně normálně, pokud nebereme v potaz lidi, kteří chodí v kožešinách a mají na krku náhrdelník s diamanty, samozřejmě. Všichni ale na ulici vypadáme podobně, ale jsme přitom velmi odlišní. A právě s touto životní situací se mění i naše potřeby. A není na tom jinak ani potřeba koupit si auto.

Když jsme studenti, většinou nemáme peníze na nic drahého, ani na žádnou blbost a kupujeme si opravdu jen to, co potřebujeme. Když si tedy chceme koupit auto, vybíráme ojetý vůz a je nám jedno, jak vypadá. Když si zakládáme rodinu a máme několik dětí, kupujeme větší vůz, aby se do něj vše potřebné vešlo, a hlavně aby se do něj vešli všichni. Když jsme dva staří lidé a žijeme sami, máme našetřeny nějaké peníze, tak si koupíme lepší auto, které však nemusí být nijak velké. Zkrátka celý náš život se mění naše potřeby, a to i u naprosto obyčejné věci jako je auto.