O málokterém koníčku se dá říci, že by byl v Češích tak zakořeněný jako je zrovna rybaření. I když v poslední době lidí, kteří rádi mlčky číhají na svou šupinatou kořist na břehu přehrady, jezera, rybníku nebo řeky ubývá, stále je u nás rybářů více než dost. Největší pokles je u rybářů, kteří chytají na vodních tocích. Nejenže už dnes nejsou řeky tak čisté jako bývaly kdysi, ale zároveň se snižuje i počet ryb v nich. I to je důvod, proč se dnes nasazují speciální nanotechnologie, díky kterým lze sledovat počet ryb v řekách i jejich migraci.

Jednodušší práce

Ještě donedávna bylo sledování migrace jednotlivých druhů šupinatců velice složité, v mnoha případech dokonce až zhola nemožné. To se ale změnilo s příchodem moderních technologií, které jsou na daleko vyšší úrovni, než byly ty předchozí. Díky nim lze ryby sledovat prakticky nepřetržitě a bez nejmenších problémů. K tomu se v současnosti využívají hlavně různé druhy elektronických mikro vysílačů, které se do rybího těla dají aplikovat velice jednoduše, a to pomocí malé jehly. Ryby samotné pak nic necítí, takže je to humánní způsob, který navíc žádným způsobem nezasahuje do chování jednotlivých rybích hejn.

Z Ameriky
Není žádným tajemstvím, že tento druh technologie nejenže pochází, ale také se poprvé ve větší míře použil v USA. Hlavním důvodem byla neustále se snižující populace lososů, což dělalo vrásky nejednomu ekologovi. Pomocí moderních technologií bylo možné vysledovat jednodušeji vysledovat trasy jejich migrace a dle toho zjistit, co za sníženou populací stojí. Stejným způsobem dnes funguje i sledování na českých řekách, i když v samozřejmě v daleko menších rozměrech. Přeci jen, americké veletoky mají nejen daleko širší koryta, ale rovněž jsou i násobně delší. I tak jsou mikro vysílače v našich končinách velice prospěšné, zvláště pak pro ekology.

O málokterém koníčku se dá říci, že by byl v Češích tak zakořeněný jako je zrovna rybaření. I když v poslední době lidí, kteří rádi mlčky číhají na svou šupinatou kořist na břehu přehrady, jezera, rybníku nebo řeky ubývá, stále je u nás rybářů více než dost. Největší pokles je u rybářů, kteří chytají na vodních tocích. Nejenže už dnes nejsou řeky tak čisté jako bývaly kdysi, ale zároveň se snižuje i počet ryb v nich. I to je důvod, proč se dnes nasazují speciální nanotechnologie, díky kterým lze sledovat počet ryb v řekách i jejich migraci.

Jednodušší práce

Ještě donedávna bylo sledování migrace jednotlivých druhů šupinatců velice složité, v mnoha případech dokonce až zhola nemožné. To se ale změnilo s příchodem moderních technologií, které jsou na daleko vyšší úrovni, než byly ty předchozí. Díky nim lze ryby sledovat prakticky nepřetržitě a bez nejmenších problémů. K tomu se v současnosti využívají hlavně různé druhy elektronických mikro vysílačů, které se do rybího těla dají aplikovat velice jednoduše, a to pomocí malé jehly. Ryby samotné pak nic necítí, takže je to humánní způsob, který navíc žádným způsobem nezasahuje do chování jednotlivých rybích hejn.

Z Ameriky
Není žádným tajemstvím, že tento druh technologie nejenže pochází, ale také se poprvé ve větší míře použil v USA. Hlavním důvodem byla neustále se snižující populace lososů, což dělalo vrásky nejednomu ekologovi. Pomocí moderních technologií bylo možné vysledovat jednodušeji vysledovat trasy jejich migrace a dle toho zjistit, co za sníženou populací stojí. Stejným způsobem dnes funguje i sledování na českých řekách, i když v samozřejmě v daleko menších rozměrech. Přeci jen, americké veletoky mají nejen daleko širší koryta, ale rovněž jsou i násobně delší. I tak jsou mikro vysílače v našich končinách velice prospěšné, zvláště pak pro ekology.

O málokterém koníčku se dá říci, že by byl v Češích tak zakořeněný jako je zrovna rybaření. I když v poslední době lidí, kteří rádi mlčky číhají na svou šupinatou kořist na břehu přehrady, jezera, rybníku nebo řeky ubývá, stále je u nás rybářů více než dost. Největší pokles je u rybářů, kteří chytají na vodních tocích. Nejenže už dnes nejsou řeky tak čisté jako bývaly kdysi, ale zároveň se snižuje i počet ryb v nich. I to je důvod, proč se dnes nasazují speciální nanotechnologie, díky kterým lze sledovat počet ryb v řekách i jejich migraci.

Jednodušší práce

Ještě donedávna bylo sledování migrace jednotlivých druhů šupinatců velice složité, v mnoha případech dokonce až zhola nemožné. To se ale změnilo s příchodem moderních technologií, které jsou na daleko vyšší úrovni, než byly ty předchozí. Díky nim lze ryby sledovat prakticky nepřetržitě a bez nejmenších problémů. K tomu se v současnosti využívají hlavně různé druhy elektronických mikro vysílačů, které se do rybího těla dají aplikovat velice jednoduše, a to pomocí malé jehly. Ryby samotné pak nic necítí, takže je to humánní způsob, který navíc žádným způsobem nezasahuje do chování jednotlivých rybích hejn.

Z Ameriky
Není žádným tajemstvím, že tento druh technologie nejenže pochází, ale také se poprvé ve větší míře použil v USA. Hlavním důvodem byla neustále se snižující populace lososů, což dělalo vrásky nejednomu ekologovi. Pomocí moderních technologií bylo možné vysledovat jednodušeji vysledovat trasy jejich migrace a dle toho zjistit, co za sníženou populací stojí. Stejným způsobem dnes funguje i sledování na českých řekách, i když v samozřejmě v daleko menších rozměrech. Přeci jen, americké veletoky mají nejen daleko širší koryta, ale rovněž jsou i násobně delší. I tak jsou mikro vysílače v našich končinách velice prospěšné, zvláště pak pro ekology.

O málokterém koníčku se dá říci, že by byl v Češích tak zakořeněný jako je zrovna rybaření. I když v poslední době lidí, kteří rádi mlčky číhají na svou šupinatou kořist na břehu přehrady, jezera, rybníku nebo řeky ubývá, stále je u nás rybářů více než dost. Největší pokles je u rybářů, kteří chytají na vodních tocích. Nejenže už dnes nejsou řeky tak čisté jako bývaly kdysi, ale zároveň se snižuje i počet ryb v nich. I to je důvod, proč se dnes nasazují speciální nanotechnologie, díky kterým lze sledovat počet ryb v řekách i jejich migraci.

Jednodušší práce

Ještě donedávna bylo sledování migrace jednotlivých druhů šupinatců velice složité, v mnoha případech dokonce až zhola nemožné. To se ale změnilo s příchodem moderních technologií, které jsou na daleko vyšší úrovni, než byly ty předchozí. Díky nim lze ryby sledovat prakticky nepřetržitě a bez nejmenších problémů. K tomu se v současnosti využívají hlavně různé druhy elektronických mikro vysílačů, které se do rybího těla dají aplikovat velice jednoduše, a to pomocí malé jehly. Ryby samotné pak nic necítí, takže je to humánní způsob, který navíc žádným způsobem nezasahuje do chování jednotlivých rybích hejn.

Z Ameriky
Není žádným tajemstvím, že tento druh technologie nejenže pochází, ale také se poprvé ve větší míře použil v USA. Hlavním důvodem byla neustále se snižující populace lososů, což dělalo vrásky nejednomu ekologovi. Pomocí moderních technologií bylo možné vysledovat jednodušeji vysledovat trasy jejich migrace a dle toho zjistit, co za sníženou populací stojí. Stejným způsobem dnes funguje i sledování na českých řekách, i když v samozřejmě v daleko menších rozměrech. Přeci jen, americké veletoky mají nejen daleko širší koryta, ale rovněž jsou i násobně delší. I tak jsou mikro vysílače v našich končinách velice prospěšné, zvláště pak pro ekology.

O málokterém koníčku se dá říci, že by byl v Češích tak zakořeněný jako je zrovna rybaření. I když v poslední době lidí, kteří rádi mlčky číhají na svou šupinatou kořist na břehu přehrady, jezera, rybníku nebo řeky ubývá, stále je u nás rybářů více než dost. Největší pokles je u rybářů, kteří chytají na vodních tocích. Nejenže už dnes nejsou řeky tak čisté jako bývaly kdysi, ale zároveň se snižuje i počet ryb v nich. I to je důvod, proč se dnes nasazují speciální nanotechnologie, díky kterým lze sledovat počet ryb v řekách i jejich migraci.

Jednodušší práce

Ještě donedávna bylo sledování migrace jednotlivých druhů šupinatců velice složité, v mnoha případech dokonce až zhola nemožné. To se ale změnilo s příchodem moderních technologií, které jsou na daleko vyšší úrovni, než byly ty předchozí. Díky nim lze ryby sledovat prakticky nepřetržitě a bez nejmenších problémů. K tomu se v současnosti využívají hlavně různé druhy elektronických mikro vysílačů, které se do rybího těla dají aplikovat velice jednoduše, a to pomocí malé jehly. Ryby samotné pak nic necítí, takže je to humánní způsob, který navíc žádným způsobem nezasahuje do chování jednotlivých rybích hejn.

Z Ameriky
Není žádným tajemstvím, že tento druh technologie nejenže pochází, ale také se poprvé ve větší míře použil v USA. Hlavním důvodem byla neustále se snižující populace lososů, což dělalo vrásky nejednomu ekologovi. Pomocí moderních technologií bylo možné vysledovat jednodušeji vysledovat trasy jejich migrace a dle toho zjistit, co za sníženou populací stojí. Stejným způsobem dnes funguje i sledování na českých řekách, i když v samozřejmě v daleko menších rozměrech. Přeci jen, americké veletoky mají nejen daleko širší koryta, ale rovněž jsou i násobně delší. I tak jsou mikro vysílače v našich končinách velice prospěšné, zvláště pak pro ekology.

O málokterém koníčku se dá říci, že by byl v Češích tak zakořeněný jako je zrovna rybaření. I když v poslední době lidí, kteří rádi mlčky číhají na svou šupinatou kořist na břehu přehrady, jezera, rybníku nebo řeky ubývá, stále je u nás rybářů více než dost. Největší pokles je u rybářů, kteří chytají na vodních tocích. Nejenže už dnes nejsou řeky tak čisté jako bývaly kdysi, ale zároveň se snižuje i počet ryb v nich. I to je důvod, proč se dnes nasazují speciální nanotechnologie, díky kterým lze sledovat počet ryb v řekách i jejich migraci.

Jednodušší práce

Ještě donedávna bylo sledování migrace jednotlivých druhů šupinatců velice složité, v mnoha případech dokonce až zhola nemožné. To se ale změnilo s příchodem moderních technologií, které jsou na daleko vyšší úrovni, než byly ty předchozí. Díky nim lze ryby sledovat prakticky nepřetržitě a bez nejmenších problémů. K tomu se v současnosti využívají hlavně různé druhy elektronických mikro vysílačů, které se do rybího těla dají aplikovat velice jednoduše, a to pomocí malé jehly. Ryby samotné pak nic necítí, takže je to humánní způsob, který navíc žádným způsobem nezasahuje do chování jednotlivých rybích hejn.

Z Ameriky
Není žádným tajemstvím, že tento druh technologie nejenže pochází, ale také se poprvé ve větší míře použil v USA. Hlavním důvodem byla neustále se snižující populace lososů, což dělalo vrásky nejednomu ekologovi. Pomocí moderních technologií bylo možné vysledovat jednodušeji vysledovat trasy jejich migrace a dle toho zjistit, co za sníženou populací stojí. Stejným způsobem dnes funguje i sledování na českých řekách, i když v samozřejmě v daleko menších rozměrech. Přeci jen, americké veletoky mají nejen daleko širší koryta, ale rovněž jsou i násobně delší. I tak jsou mikro vysílače v našich končinách velice prospěšné, zvláště pak pro ekology.

Spolu s neustále se zpřísňujícími emisními normami ohledně výfukových plynů pro automobily pochopitelně přichází nejen zvyšující se nároky na motory, ale i na motorové oleje. A to na požadavky, jejich vlastnosti a s tím související chemické složení.

Stupně emisních norem průběžně utahují opasky zejména nespáleným uhlovodíkům (HC), oxidům dusíku a uhlíku (NOx, COx) a pevným částicím. Jejich množství ve výfukových plynech se určuje v jednotkách g/kWh. Proto jsou používány systémy oxidačních katalyzátorů, recirkulace výfukových plynů (EGR), selektivní katalycké redukce (SCR). Spolu s těmito systémy ve snižování emisních hodnot bojují i filtry pevných částic.
Samotná konstrukce motorů vyžaduje přesné a rychlé elektronické systémy, které jsou schopné vhodně spolupracovat s danými mechanickými částmi. To pak vede k vytvoření nejvhodnějších spalovacích podmínek za produkce minima nežádoucích emisí.
Toto vše má obrovský vliv i na motorový olej. Stoupají například požadavky na vyšší teplotní odolnost (oxidační děje), stabilitu viskozity (správný a přesný chod mechanických částí) a chemické složení (funkce katalytických systémů).

Znáte zkratky SAE, ACEA a API?

Nutné změny ve složení motorových olejů se tedy promítly v jejich složení, označení a specifikacích i normách. Nejčastěji můžete vidět normu SAE (určuje ji společnost automobilových inženýrů) uvádějící viskozitu motorových olejů. Kvalita olejů je zase stanovena normou ACEA (pochází od evropských výrobců automobilů) nebo API (vydaná americkým petrolejářským institutem).

Typickým označením dle normy SAE je kupříkladu v současnosti nejvíce doporučované 5W-30 nebo 10W-40. Normy ACEA označují oleje písmenem „E“ a doplňkovým číslem dle jeho vlastností, které toto písmeno následuje (třeba E4 nebo E11). U norem API lze nalézt označení CK, CI nebo FA plus číselný doplněk (CK-4, FA-4). Všechny hodnoty včetně jejich vlastností lze nalézt v tabulkách, není tedy třeba je zde rozepisovat.

Spolu s neustále se zpřísňujícími emisními normami ohledně výfukových plynů pro automobily pochopitelně přichází nejen zvyšující se nároky na motory, ale i na motorové oleje. A to na požadavky, jejich vlastnosti a s tím související chemické složení.

Stupně emisních norem průběžně utahují opasky zejména nespáleným uhlovodíkům (HC), oxidům dusíku a uhlíku (NOx, COx) a pevným částicím. Jejich množství ve výfukových plynech se určuje v jednotkách g/kWh. Proto jsou používány systémy oxidačních katalyzátorů, recirkulace výfukových plynů (EGR), selektivní katalycké redukce (SCR). Spolu s těmito systémy ve snižování emisních hodnot bojují i filtry pevných částic.
Samotná konstrukce motorů vyžaduje přesné a rychlé elektronické systémy, které jsou schopné vhodně spolupracovat s danými mechanickými částmi. To pak vede k vytvoření nejvhodnějších spalovacích podmínek za produkce minima nežádoucích emisí.
Toto vše má obrovský vliv i na motorový olej. Stoupají například požadavky na vyšší teplotní odolnost (oxidační děje), stabilitu viskozity (správný a přesný chod mechanických částí) a chemické složení (funkce katalytických systémů).

Znáte zkratky SAE, ACEA a API?

Nutné změny ve složení motorových olejů se tedy promítly v jejich složení, označení a specifikacích i normách. Nejčastěji můžete vidět normu SAE (určuje ji společnost automobilových inženýrů) uvádějící viskozitu motorových olejů. Kvalita olejů je zase stanovena normou ACEA (pochází od evropských výrobců automobilů) nebo API (vydaná americkým petrolejářským institutem).

Typickým označením dle normy SAE je kupříkladu v současnosti nejvíce doporučované 5W-30 nebo 10W-40. Normy ACEA označují oleje písmenem „E“ a doplňkovým číslem dle jeho vlastností, které toto písmeno následuje (třeba E4 nebo E11). U norem API lze nalézt označení CK, CI nebo FA plus číselný doplněk (CK-4, FA-4). Všechny hodnoty včetně jejich vlastností lze nalézt v tabulkách, není tedy třeba je zde rozepisovat.

Spolu s neustále se zpřísňujícími emisními normami ohledně výfukových plynů pro automobily pochopitelně přichází nejen zvyšující se nároky na motory, ale i na motorové oleje. A to na požadavky, jejich vlastnosti a s tím související chemické složení.

Stupně emisních norem průběžně utahují opasky zejména nespáleným uhlovodíkům (HC), oxidům dusíku a uhlíku (NOx, COx) a pevným částicím. Jejich množství ve výfukových plynech se určuje v jednotkách g/kWh. Proto jsou používány systémy oxidačních katalyzátorů, recirkulace výfukových plynů (EGR), selektivní katalycké redukce (SCR). Spolu s těmito systémy ve snižování emisních hodnot bojují i filtry pevných částic.
Samotná konstrukce motorů vyžaduje přesné a rychlé elektronické systémy, které jsou schopné vhodně spolupracovat s danými mechanickými částmi. To pak vede k vytvoření nejvhodnějších spalovacích podmínek za produkce minima nežádoucích emisí.
Toto vše má obrovský vliv i na motorový olej. Stoupají například požadavky na vyšší teplotní odolnost (oxidační děje), stabilitu viskozity (správný a přesný chod mechanických částí) a chemické složení (funkce katalytických systémů).

Znáte zkratky SAE, ACEA a API?

Nutné změny ve složení motorových olejů se tedy promítly v jejich složení, označení a specifikacích i normách. Nejčastěji můžete vidět normu SAE (určuje ji společnost automobilových inženýrů) uvádějící viskozitu motorových olejů. Kvalita olejů je zase stanovena normou ACEA (pochází od evropských výrobců automobilů) nebo API (vydaná americkým petrolejářským institutem).

Typickým označením dle normy SAE je kupříkladu v současnosti nejvíce doporučované 5W-30 nebo 10W-40. Normy ACEA označují oleje písmenem „E“ a doplňkovým číslem dle jeho vlastností, které toto písmeno následuje (třeba E4 nebo E11). U norem API lze nalézt označení CK, CI nebo FA plus číselný doplněk (CK-4, FA-4). Všechny hodnoty včetně jejich vlastností lze nalézt v tabulkách, není tedy třeba je zde rozepisovat.

Spolu s neustále se zpřísňujícími emisními normami ohledně výfukových plynů pro automobily pochopitelně přichází nejen zvyšující se nároky na motory, ale i na motorové oleje. A to na požadavky, jejich vlastnosti a s tím související chemické složení.

Stupně emisních norem průběžně utahují opasky zejména nespáleným uhlovodíkům (HC), oxidům dusíku a uhlíku (NOx, COx) a pevným částicím. Jejich množství ve výfukových plynech se určuje v jednotkách g/kWh. Proto jsou používány systémy oxidačních katalyzátorů, recirkulace výfukových plynů (EGR), selektivní katalycké redukce (SCR). Spolu s těmito systémy ve snižování emisních hodnot bojují i filtry pevných částic.
Samotná konstrukce motorů vyžaduje přesné a rychlé elektronické systémy, které jsou schopné vhodně spolupracovat s danými mechanickými částmi. To pak vede k vytvoření nejvhodnějších spalovacích podmínek za produkce minima nežádoucích emisí.
Toto vše má obrovský vliv i na motorový olej. Stoupají například požadavky na vyšší teplotní odolnost (oxidační děje), stabilitu viskozity (správný a přesný chod mechanických částí) a chemické složení (funkce katalytických systémů).

Znáte zkratky SAE, ACEA a API?

Nutné změny ve složení motorových olejů se tedy promítly v jejich složení, označení a specifikacích i normách. Nejčastěji můžete vidět normu SAE (určuje ji společnost automobilových inženýrů) uvádějící viskozitu motorových olejů. Kvalita olejů je zase stanovena normou ACEA (pochází od evropských výrobců automobilů) nebo API (vydaná americkým petrolejářským institutem).

Typickým označením dle normy SAE je kupříkladu v současnosti nejvíce doporučované 5W-30 nebo 10W-40. Normy ACEA označují oleje písmenem „E“ a doplňkovým číslem dle jeho vlastností, které toto písmeno následuje (třeba E4 nebo E11). U norem API lze nalézt označení CK, CI nebo FA plus číselný doplněk (CK-4, FA-4). Všechny hodnoty včetně jejich vlastností lze nalézt v tabulkách, není tedy třeba je zde rozepisovat.