Spolu s neustále se zpřísňujícími emisními normami ohledně výfukových plynů pro automobily pochopitelně přichází nejen zvyšující se nároky na motory, ale i na motorové oleje. A to na požadavky, jejich vlastnosti a s tím související chemické složení.

Stupně emisních norem průběžně utahují opasky zejména nespáleným uhlovodíkům (HC), oxidům dusíku a uhlíku (NOx, COx) a pevným částicím. Jejich množství ve výfukových plynech se určuje v jednotkách g/kWh. Proto jsou používány systémy oxidačních katalyzátorů, recirkulace výfukových plynů (EGR), selektivní katalycké redukce (SCR). Spolu s těmito systémy ve snižování emisních hodnot bojují i filtry pevných částic.
Samotná konstrukce motorů vyžaduje přesné a rychlé elektronické systémy, které jsou schopné vhodně spolupracovat s danými mechanickými částmi. To pak vede k vytvoření nejvhodnějších spalovacích podmínek za produkce minima nežádoucích emisí.
Toto vše má obrovský vliv i na motorový olej. Stoupají například požadavky na vyšší teplotní odolnost (oxidační děje), stabilitu viskozity (správný a přesný chod mechanických částí) a chemické složení (funkce katalytických systémů).

Znáte zkratky SAE, ACEA a API?

Nutné změny ve složení motorových olejů se tedy promítly v jejich složení, označení a specifikacích i normách. Nejčastěji můžete vidět normu SAE (určuje ji společnost automobilových inženýrů) uvádějící viskozitu motorových olejů. Kvalita olejů je zase stanovena normou ACEA (pochází od evropských výrobců automobilů) nebo API (vydaná americkým petrolejářským institutem).

Typickým označením dle normy SAE je kupříkladu v současnosti nejvíce doporučované 5W-30 nebo 10W-40. Normy ACEA označují oleje písmenem „E“ a doplňkovým číslem dle jeho vlastností, které toto písmeno následuje (třeba E4 nebo E11). U norem API lze nalézt označení CK, CI nebo FA plus číselný doplněk (CK-4, FA-4). Všechny hodnoty včetně jejich vlastností lze nalézt v tabulkách, není tedy třeba je zde rozepisovat.