Když není auto, tak si připadám opravdu taková chudá, taková o něco ošizená. Samozřejmě, že ale někteří lidé vůbec ani o automobil nestojí. Třeba jednoduše auto nechtějí anebo ho vůbec nepotřebují. Já bych také auto nepotřebovala, kdybych nebydlela na vesnici. Já ale zrovna bydlím na vesnici, kde je to opravdu hodně daleko do města. Je to daleko opravdu všude. Někdy si říkám, proč jsem se vůbec nastěhovala na vesnici. Proč jsem šla sem, když jsem taky mohla zůstat ve městě, protože ve městě je logicky všechno více dostupnější. Ve městě máte všechny obchody, školky, školy a také lékaře anebo další věci, jako třeba například kavárnu anebo různé restaurace.
Já mám zrovna takovou smůlu, že tady v našem okrese je jediná vesnice, kde není vůbec obchod ani hospoda a není tady absolutně nic. A tam já bydlím. Takže automobil se mi tady hodí. Takže vám určitě všem dojde, že bez automobilu bych v této vesnici snad ani být nemohla a nejenom já, ale i ostatní obyvatelé této malé vesnice, kde nic není. Tak předpokládám, že i oni by sem nešli, kdyby neměli ani jeden automobil. Já osobně bych se z toho zbláznila, proto jsem ráda, že jsem dostala od svých prarodičů starší auto. Já totiž na nové auto nemám, nemohla bych si koupit ani nějaké novější ojeté auto z nějakého autobazaru, protože na to bych neměla jednoznačně peníze.
Musela bych prodat svá dvě elektrokola. Moje elektrokolo a také synovo elektrokolo. Jenomže to by mi syn asi neodpustil. Syn miluje elektrokolo a jezdí na něm téměř každý den a tohle by mě ani nenapadlo, že bych prodala synovou elektrokolo. Jsem ráda, že mám alespoň starší auto, se kterým mohu jezdit a také syna vozit do školy a také do kroužků. Vesnice je od města vzdálená sedm kilometrů a je opravdu škoda, že u nás na vesnici není obchod nebo třeba také nějaká hospoda a podobně, kde by se lidé mohli bavit. Anebo by se také tam mohli scházet. Díky bohu, že mám auto.